dyslexie a dysgrafie

Mezi pravou a levou stranou sešitu je jedno odblokování.

Fotografie je zveřejněna s milým souhlasem autora textu a jeho mámy a já jim za to vřele děkuji:) Málokdy mám možnost výsledek odblokování vyfotit.

Můj dobrý přítel, který mi pomáhal s úpravou fotografie pro web, mi povídá: „Broni, ja som si to najprv nevšimol. Ale je to fakt sila.“ Co k tomu dodat? Původně jsem tu chtěla nechat pouze onu fotografii.

Zajímavá není jenom čitelnost a úhlednost písma na pravé stránce, ale i přechod z tiskacího na psací. Dle slov maminky totiž můj klient přestal psát psacím písmem asi dva roky před odblokováním.

Bylo to moje první odblokování dyslexie a dysgrafie. Šla jsem do toho s tím, že to ráda zkusím, ale nemůžu zaručit úspěch. A výsledek byl i pro mne překvapením. Učit se teorii, jak kineziologie dokáže pomoci při poruchách učení, je jedna věc. Vidět to pak naživo je něco úplně jiného.

Výsledek takovéhoto odblokování závisí ode mne jen maličko, jsem v tom procesu pouze průvodce. Byl to můj klient, kdo na sobě udělal obrovský kus práce. Ne každé odblokování dyslexie dopadne takhle. Někdo se posune víc, někdo míň. Někomu bude stačit jedno sezení, někdo jich bude potřebovat mnohem více. Tvůrci svého štěstí jsme my sami. Dokážeme se zlepšit o tolik, kolik sami sobě dovolíme.

Naše limity jsou předurčeny tím, nakolik věříme, že je to možné. S dětmi se pracuje krásně, protože se ještě “nenaučily”, že dyslexie se zlepšit nedá. My dospělí to v tomto ohledu často máme těžší a změna nám proto může trvat déle. Nevzdávejte se, jde to. Jak často opakuje můj učitel jógy, dívejte se před sebe a věřte si.

Z pohledu kineziologie dyslexie a dysgrafie souvisí se špatnou komunikací mezi hemisférami a se stresem. Často vzniká u lidí, kteří jako děti přeskočili fázi lezení po čtyřech a začali rovnou chodit – při lezení po čtyřech totiž krásně střídavě zapojujeme obě strany těla a budujeme právě ty propojení, které nám v budoucnu pak pomáhají číst a psát. Velmi účinným balančním cvičením, které kineziologie používá, je právě střídavé zapojování rukou a nohou.

Co se stresu týče – jednou z našich obranných reakcí na nadměrně nepříjemný zážitek je, že si vytvoříme jakési slepé místo. A pokud si vytvoříme slepá místa tam, kde by měli být písmena nebo číslice, pak se nám čte opravdu těžko. Řešením je identifikovat a odstranit stres, který hluboko v sobě nosíme.

Dyslexie v přeneseném významu funguje i na emoční úrovni. Slepá místa si nevytváříme jenom v oblasti písmen. Představte si – jaké by to bylo, kdybychom dokázali jasně vidět svět i sami sebe? Naši výjimečnost, talenty, krásu, sebejistotu, lásku, životní poslání… Já věřím, že hezčí, a že k tomu všichni směřujeme.